O problémech zemí BRIC jsme se nesčetněkrát zmiňovali, stejně tak o problémech s dluhem v Číně. V tuto chvíli můžeme být svědky odlivu zahraničního kapitálu z těchto a jiných emerging markets zemí a znehodnocování jejich měn. V této souvislosti jistě přicházejí vzpomínky na asijskou krizi 1997-98. Ta byla podobná v tom, že v 90.letech se rovněž hovořilo o „Asijském ekonomickém zázraku“ a Thajsko, Indonésie, Jižní Korea, Malajsie a Singapur zažívali periodu růstu produktu v intervalu 8-12% ročně a rostoucí ceny aktiv plus vyšší úroky než ve vyspělých zemích lákaly nadmíru „horkého kapirálu“.

Postupem času jak se ekonomika v polovině 90. let dostávala z recese, tehdejší guvernér Fedu Alan Greenspan začal zvyšovat úrokové sazby v boji s rychleji rostoucími inflačními tlaky. Najednou se stávaly asijské sazby relativně méně zajímavé a kombinace odlivu kapitálu, znehodnocení japonského jenu a čínské měny (Čína se stala více kompetitivní v exportech než výše uvedené jiné asijské země), přemrštěné ceny nemovitostí, které začaly kolabovat a dlužníci tak přicházet o hodnotu majetku nutnou ke krytí hypotéky se začali stávat nesolventními, apod. spustily nekontrolovatelnou spirálu devalvace asijských měn, poklesů akciových trhů, bankrotů firem a ekonomik v regionu a šíření této „asijské chřipky“ dále do světa.

V souvislosti s plánovaným omezováním QE (tapering) a potenciálním zvyšováním úrokových sazeb, nynějším oslabováním měn emerging ekonomik může tento stav do jisté míry připomínat ten z konce 90. let. Navíc pak, když se podíváme na poslední vývoj cen trhu nemovitostí v Číně, kde index posílil v červnu 6,8% meziročně, vůbec nejvíce od poloviny 2011, pak ona pomyslná bublina může být již velmi blízko prasknutí.

Co může být jistou potěšující okolností? 

• V 90. letech byla většina měn těchto zemí zavěšená na americký dolar, tj. v podstatě vytvářen netržní umělý stav, který po úprku kapitálu z regionu tím rychleji vedl k masívní devalvaci měn. V současnosti jsou měny emerging ekonomik v podstatě volně plovoucí do jisté míry. Při fixování měn na USD existoval z tohoto důvodu také externí dluh těchto zemí v dolarech, který se samozřejmě více nafoukl po devalvaci měn domácích.
•  Devizové rezervy byly značně nižší než v dnešní době, které poskutují jistou ochranu.
• Rychlost odlivu zahraničního kapitálu nemá takovou intenzitu (prozatím?) jako tehdy a tento postupný proces naopak vytváří příležitosti. Např. na místních akciových trzích mají některé tituly nižší P/E než ve vyspělých zemích a dokonce na úrovni, která byla v r. 2008 při pádu Lehnmanu.
• Udržující se pozitivní bilance běžného účtu platební bilance v Číně, i když vlivem krizí a poklesem importní poptávky z USA a EU, se postupně zhoršující.
• Asijská krize byla započata v „přehřátých“ ekonomikách regionu bez v počátcích viditelných symptomů oproti současnému výraznému ochlazování BRIC a zjevných indicií něčeho takového hrozícího.

Co je naopak nepotěšující?

• I když se zdá, že vyspělé země jako USA a EU se pomalu probouzejí a mohou podle torie lokomotivy nastartovat opětovný exportní růst rozvíjejících se zemí, tak tento růst je hluboko pod potenciálem a spíše to vypadá, že udržet se nad nulou je v tuto chvíli výhra.
• Ne všechny země mají jako Čína pozitivní bilanci běžného účtu, a další tygr Indie ji má naopak alarmujícím způsobem v delší trajektorii vzhledem k HDP klesající. Na stejně negativní cestě je Brazílie. Nemluvě o výrazně se zhoršující bilanci vnějšího obchodu jednoho z hlavních aktérů v minulosti Indonésie. Tyto zěmě jsou na odliv zahraničního kapitálu obrovsky citlivé, jelikož jím onen deficit musí financovat.
• Emerging ekonomiky jsou financovány podstatně větším zahraničním kapitálem než tomu bylo v 90. letech a představují 50%-ní podíl na světové ekonomice v porovnání s 35% v letech 97-98. Jakýkoliv rychlejší odliv z důvodu prasknutí bubliny např. na onom trhu nemovitostí, může výrazně zasáhnout do vývoje světové ekonomiky a zajisté by se nemuselo jednat jen o chřipku jako kdysi.

Je tedy nutné danou situaci pozorně sledovat, zvláště bych řekl u zemí jako Indie a Brazílie. Pro investory, pak platí být správně diverzifikován do pokuď možno co nejvíce nekorelovaných aktiv.

Koncem týdne byla na trhu zajímavá zpráva, že brazilská centrální banka z důvodu výrazného oslabování realu, hodlá intervenovat v rozsahu 60 mld.USD a to postupně až do konce tohoto roku pomocí měnových swapů a půjček. Během posledních 3 měsíců znehodnotila brazilská měna o cca 15%, tj. nejvíce z 24 měn emerging ekonomik sledovaných agenturou Bloomberg. U Brazílie jde o odliv kapitálu nejen z důvodu výše uvedených, ale také kvůli diskutabilní fiskální politice, kde daňové škrty a zvýšené vládní výdaje od počátku roku snižují důvěru investorů. Pokles hodnoty realu nepřispívá rovněž k inflačnímu vývoji a růst cenové hladiny se pohybuje u vrchní hranice cílovaného pásma. V červenci činila roční míra inflace v Brazílii 6,27%.