Spolumajitel pivovaru Bernard přiznává, že prvních deset let podnikání nebylo vůbec jednoduché. "Bylo to po revoluci v roce 1991. V té době jsem bydlel v Háji ve Slezsku a spolu s několika známými a kamarády jsme v Opavě založili společnost vydávající regionální týdeník Region. Chtěl jsem, aby tyto noviny byly finančně i názorově nezávislé. Hledal jsem možnosti, jak toho dosáhnout. Seznámil jsem s tehdejším podsládkem  Ostravaru Josefem Vávrou, se kterým jsem dodnes společníkem. Tehdy jsme chtěli prodávat pivo do Polska a z provize financovat noviny. Než jsme však vše připravili, Poláci zavedli ochrannou dovozní daň a z obchodování sešlo. Ale již jsme se poznali a časem za mnou Pepa přišel, že se bude v Humpolci dražit pivovar v rámci malé privatizace. On znal humpolecký pivovar, jistou dobu v něm byl za studií na praxi. Rozhodli jsme se, že to v Humpolci zkusíme. Přizvali jsme ještě Pepova švagra Rudolfa Šmejkala a zamířili na dražbu do města, skoro 300 kilometrů daleko, o kterém jsem v té době skoro nic nevěděl, ostatně, nevěděl jsem nic ani o pivovaru, důvěřoval jsem Pepovi, že jej zná."

Naše privatizace byla opravdu zajímavá, z dnešního pohledu šílená. Připravili jsme si ekonomický propočet na „celou“ A4, dnes mohu prozradit, že v prvotním návrhu bylo, že musíme za rok prodat 60 tisíc hektolitrů piva. Státní podnik, tehdy v posledním roce své existence (1991), uvařil 26 tisíc hektolitrů. Na dražbu jsme opravdu odjeli starou Dacií, kterou jsem později do Humpolce ještě nějaký čas dojížděl, než jsem se postupně do Humpolce přestěhoval natrvalo. Samotná dražba probíhala v humpoleckém kině a zúčastnilo se jí pět skupin dražitelů. My jsme se svou nabídkou čekali až na úplný závěr, protože jsme nechtěli šponovat cenu nahoru. Ani nebylo třeba, pivovar jsme sice vydražili, ale za neuvěřitelných 45 milionů korun, když jeho vyvolávací cena a zůstatková účetní hodnota byla pouhých 9,5 milionu. K tomu je ještě nutné připočítat zásoby, většinou nepoužitelné, za 7 milionů korun. Většina lidí z oboru kroutila hlavou a moc šancí nám nedávala… Pivovar samotný byl vlastně po smrti. V té době jsem často přespával v kanceláři, později jsem se přestěhoval do bytu v pivovaru.

Kdy se vám podařilo vydělat první milion a jak jste to dokázal?

Kdy jsme vydělali první milion, vlastně ani nevím, protože jsme především museli začít financovat provoz a splácet těch 52 milionů půjčených od banky na zaplacení dražby. Další úvěry ale následovaly, protože bylo třeba pivovar začít modernizovat, investovali jsme především do opravy výrobní technologie. Prvních deset let našeho podnikání nebylo nic jiného než boj o přežití. Ale krásných, protože nás to bavilo, na všechny problémy jsme hledali vlastní řešení, nikdo nám do toho „nekecal“. A to bylo na tom podnikání úžasné, po letech prožitých v socialismu, kdy slovo kdejakého soudruha mělo větší váhu než názor odborníka.

Zažíval jste někdy časy, kdy jste dával okatě najevo, že si můžete dovolit větší luxus než ostatní?

A měl bych? Když se pivovar vyhrabal z nejhoršího a začalo se nám dařit, přišla ekonomická krize. Zmiňuji to proto, že nám se dařilo právě v období krize, kdy se český pivní trh propadal, za pět let o 19 procent, my jsme ve stejném období rostli, dokonce o 47 procent. Zúročili jsme tedy vlastně to, co jsme se za těch prvních deset let naučili. Prakticky všechny peníze šly po celou dobu zpět do firmy. Ať to byly prostředky na opravy, nebo na investice. Tam jsme se vždy snažili, aby to byly investice nesoucí úspory, v prvních letech téměř výhradně second handy. A tak si nejsem vědom, že bych někdy dával jakkoliv najevo, že si mohu dovolit větší luxus. Je pravda, že mám výborné auto, ale pokud najedete spoustu kilometrů ročně, potřebujete mít jistotu, že auto je dobré a spolehlivé.

Jak ovlivňuje současná evropská krize vaše podnikání?

Jsou tu samozřejmě přímé i nepřímé vlivy, lidé mají obavy, co bude, a proto méně utrácejí, a to se následně promítá i do obchodu. Nám se daří, prodej piva za letošní první půlrok přesáhl loňský rok o zhruba tři procenta a vlastně již od roku 2001 trvale rosteme. Současně prodáme na export cca 16 procent produkce, pokud by krize nebyla, bylo by to zřejmě více. Když už ta krize je, snažíme se využít ji i jako příležitost. A tak nečekáme, jak to dopadne, ale hledáme další příležitosti. Jak v nové motivaci našich obchodních zástupců, tak v dalších možnostech exportu a v inovacích. Zrovna nedávno jsme přijali nového exportního manažera především pro země s opačnou roční dobou, abychom zkusili snížit sezonnost, která je v nápojovém průmyslu obrovská.

zdroj: Ihned.cz, autor: Pavel Orálek

http://byznys.ihned.cz/c1-56475770-prvnich-deset-let-podnikani-bylo-bojem-o-preziti-priznava-pivovarnik-bernard