V posledních několika letech se čeští vinaři snaží navázat na tradici Beaujolais a přichází se svým vlastním mladým vínem označeným jako Svatomartinské. Většina obchodníků s víny ovšem tvrdí, že Svatomartinské stále nesahá Beaujolais ani po kotníky.
Je to prostě stejné srovnání jako perlivá Bohémka a pravé šampaňské. Vždy třetí čtvrtek v listopadu o půlnoci z malých vesniček a městeček jako je Romanèche-Thorins vyrazí milion lahví Beaujolais Nouveau na svojí pouť do Paříže a také do celého světa.
To je už desítky let tradice a tak zní až pohádková první věta o tom, jak mladé víno putuje po nocích za svými zákazníky. Realita je trochu méně romantická – vína jsou expandovaná samozřejmě dříve, aby o půlnoci byla opravdu na místě a lze je také dříve sehnat, i když to je pro obchodníky s víny skoro hrdelní zločin.
Beaujolais Nouveau začalo svojí historii jako lokální fenomen v barech, kavárnách a bistrech v regionu Beaujolais a Lyons. Každý podzim ale Beaujolais přicházelo s větší fanfárou. Beaujolais je totiž unikátní, zejména v tom nejzákladnějším. Víno potřebuje čas na zrání, který mu je odepřen. Jedná se vlastně o násilně urychlené chemické reakce, které měly dopadnout tragicky, místo toho se ukázalo, že i násilím lze získat něco speciálního. Ovšem ne každému se to povede a ne vždy je dobré.
Ročník 2009 podle vinařů historicky nejzdařilejší, letošní ročník je stále nadprůměrný. Víno hutnější chuti se zemitostí si původně oblíbili zejména chudší a manuálně pracující Francouzi, brzy si své vlastní Beajolais vyžádala i francouzská šlechta, pro kterou vinařství produkovala vytříbenější a lahodnější Beaujolais-villages Nouveau. Nejvyhlášenějším výrobcem Beajolais, který stál u samotného počátku této tradice je Georges Duboeuf. Jeho produkce Beaujolais bývá vyprodáná hned několi hodin po oficiálním zahájení prodej. Neklamnou známkou jeho vín patří i designové viněty, které každý rok obměňuje.