McDonald, symbol Spojených států amerických snad ještě víc, než socha Svobody, se může pochlubit českými kořeny.

Ray Kroc, syn emigrantů z Česka se narodil v Chicagu v roce 1902. Otec Alois se přejmenoval na lépe znějící Louis a pracoval jako technik. Ray by dnešním slovníkem šel popsat jako hyperaktivní dítě, ale jeho matka o něm říkávala, že je činorodý. Aby ho zabavila, začala ho sama učit hře na klavír. Ve škole se nudil a rád říkával, že se zde ničemu užitečnému nenaučí. Co říkával matce na hodiny klavíru se už nedozvíme.

Ve čtrnácti letech se rozhodl, že ho ve škole už nic nenaučí a přestal do ni docházat.

Z toho pohledu dělal rodičům větší radost jeho bratr Bob, který se učil ve škole rád a stal se z něj lékař a prezident charity. Ray chtěl vše co možná nejvíc a co možná nejdřív. Možná, že i to se stalo základní myšlenkou pozdějšího byznys modelu. Nejdřív si ale s kamarády otevřel prodejnu s hudebními potřebami. Klavír mu šel a lákal ho obchod. To mu vydrželo několik měsíců. Následně se protloukal životem. Ve dvaceti se oženil. Jeho vyvolená se jmenovala Ethel, a okouzlil ji hrou na klavír v orchestru. Žena se mu stala motorem a krátce po svatbě našel novou práci - prodával papírové šálky. V těch Ray cítil velký potenciál, stačilo podle něj jen zlomit zažitou tradici v porcelánu. Pracoval pro věc i osmnáct hodin denně a začalo to přinášet ovoce, Rayovi rostl příjem i důvěra v jeho schopnosti. Za dva roky zastával nejvyšší pozice jakou ve firmě mohl získat. Odměnou mu byla pětiměsíční dovolená, samozřejmě neplacená, kterou odjel trávit na Floridu. Zde neváhal a nechal se zaměstnat v realitní kanceláři. Za pár týdnu se dostal mezi dvacet nejlepších realitních makléřů. Mezi jeho benefity ve dvaceti třech letech patřil luxusní automobil s šoférem. Následně se vrátil k prodeji šálků. Po čase ale zjistil, že je mu pozice těsná a tak místo opustil a vrhl se do prodeje mixéru, který vyráběl mléčné koktejly. V roce 1948 prodal těchto podivných strojů rovných osm tisíc a dosáhl tak rekordu. A získal dva významné nové klienty... Na cestě do Los Angeles poprvé uviděl restauraci bratří McDonaldových. Byla to láska na první pohled. Podivná budova, pracovnící v bílém, přesné úkoly. To všechno ho oslnilo. S pochopením vnímal systém, který byl v restauraci zaveden. Hned si uvědomil, že tato malá restaruce se může stát předlohou stovkám dalších. Po bezesné noci šel druhý den rovnou za bratry McDonaldovými. Chtěl od nich koncesi na stavbu dalších filiálek po Spojených státech. Hamburgery a hranolky by se podle něj vyráběly jako na montážní lince s vynaložením jen malého úsilí a hlavně s malými náklady. Bratry se mu nakonec podařilo přesvědčit a tak na kraji padesátky s bolavými koleny se finálně zapsal do historie - jako Hamburgerový král. Ray vytvořil síť prodejen, která se stala inspirací podnikatelům po celém světě.